puda
Jistě si všichni vzpomeneme na období po „Sametové revoluci“. Z hlediska starého nábytku a starožitností celkově, došlo v 90 letech již předešlého století k obrovskému nárůstu poptávky po tomto sortimentu. Obrovská migrace lidí způsobená zejména restitucemi, politickými změnami ve státě a v neposlední řadě tvořícím se novým třídním členěním naší společnosti, měla za následek značný zájem o tuto oblast. V rámci zmíněných restitucí se přesouvaly značné majetky zejména z tehdejšího státního do soukromého sektoru – zde byla jedna z možností kvalitního a zajímavého restaurování. Tato záležitost rozpoutala i jednotlivý soukromý sektor. Lidé zejména středních tříd si najednou začali uvědomovat, že něco starého po např. prarodičích „asi na té půdě mají“, že to kolem čeho léta chodily bez povšimnutí by je najednou mohlo i representovat. A hle na světě byla další příležitost restaurovat hezké a často cenné věci

Část lidí toto takto „oprášila“ a dodnes se nejedna domácnost pyšní starožitným vybavením nebo jen třeba zachráněným vkusným solitérem.

Na to ovšem musí vždy přijít období dané historií. Samozřejmě jsou lidé konzervativní s např. rodovou historií a tradicemi . Bez ohledu na příležitostné nesnáze, ctí a dbají určitých zásad. Na vybavení po rodičích, praprarodičích nenechají v žádném případě dopustit a já z hlediska oboru si jich velmi vážím, jsou studnicí nekonečných vědomostí, které jsem ještě neposbíral a ani to nezvládnu.

Na druhou stranu musí také konstatovat, že jistá skupina obyvatel možná v předtuše lehkého zbohatnutí začala svoje „rodinné kulturní dědictví“ rozprodávat různými způsoby od podomních výkupců po různé burzy, až v lepších případech odprodejem do starožitnictví .

Říkám pohnutky k tomuto byly různé. Milé pro mě bylo zjištění když přece jen někdo z těchto lidí prohlásil „ Ne to nedám je to krásná vzpomínka na babičku“.

Musím konstatovat že tento prodej gradoval ke konci 90 let do takových hranic, že si pomalu každá třetí domácnost myslela, že má doma cenné poklady (viděno v penězích) a oni to byly třeba jen předměty denní potřeby z minulosti (svým způsobem také poklad spíše viděno odborným muzejním pracovníkem z např. etnografického hlediska).I to bohužel přináší s sebou určitá doba a toto období přerodu bylo opravdu rozporuplné. Mnoho z našich malých i velkých sbírek se zničilo a je v nenávratnu, mnoho se však zachránilo a uchovalo a nadále aktivně uchovává pro budoucí generace .Proces obnovy památek je stále v činnosti, ať už těch státních, závislých na tom , jak si ten stát stojí ekonomicky na dotacích fondech grantech atd., tak těch našich malých „rodinného kulturního dědictví“ odvíjejících se od jednotlivých rodinných rozpočtů ale také naší výchovy a svědomí.

Je mnoho témat které bych Vám zde na toto téma a témata např.restaurování rád napsal a právě proto na těchto stránkách vzniká oddělení Postřehy současnosti zaměřené pro Vás, jež si vážíte historie, řemeslnosti, umění předků a kulturních hodnot.

Omlouvám se však předem za nepravidelnost příspěvků způsobenou mou prací a také daným zvolením tématu. zde nebudu psát praktické rady z oboru, ale témata pohybující se okolo tohoto odvětví, aktuální témata na něž jste mysleli možná i Vy. Rád uvítám na svůj e-mail Vaše postřehy názory nebo třeba jen návrhy témat na příští možný článek zde psaný.


Michal Jiskra

Máte něco co si zaslouží opravu, restaurování nebo přinejmenším konzervaci?
Neváhejte nás kontaktovat nebo použijte přímo Kontaktní formulář.
SEO webu sledují SEO nástroje.cz