Proč opravovat nebo restaurovat starožitnost?

5 Led
Publikováno Autor admin

Zabýváte se v poslední době myšlenkou nechat si opravit – restaurovat nějaký předmět. Možná Vám pomůže pár odpovědí na aktuální otázky dneška k danému tématu:

Upravenou verzi tohoto článku otiskl časopis Bydlení v čísle 2011/11. Článek k nahlednutí zde: „Staré je krásné“

  1. Znamená automaticky, že starší předmět je vzácnější?
  2. Bylo období, kdy kulminoval zájem o secesi, pak Art deco, brusel. Platí, že „starožitnost“ je předmět starý sto let a více, nebo už ne? A platí, že to, co je právě „v módě“, má vyšší cenu?
  3. Liší se péče a zacházení s barokní komodou od třeba kubistického stolku? Hraje roli materiál?
  4. Zvýší vždy restaurování cenu předmětu tak, že se tato investice vyplatí?
  5. Jde odhadnout cena restaurátorské práce (předmětu samotného) jen podle fotografie? Co bych měl mýt pro jednání s restaurátorem předem připraveno.
  6. Co dělat když odkládám restaurování na dobu pozdější?

1. Znamená automaticky, že starší předmět je vzácnější?

Žijeme v době , kdy nejsou zcela stanovena pravidla pro vzácnost, chcete-li cennost předmětů v závislosti na jejich stáří, velmi nás ovlivňuje trend .
Platilo a vždy platí několik pohledů na ten určitý daný předmět : Především je to základní neodmyslitelná historická hodnota, která dělá z daných předmětů nové, starší, staré, staré stylové, až starožitné Dále se liší užitnou hodnotou, zda to např. jsou, nebo byly předměty užitné, chcete-li předměty denní potřeby, dále naopak věci zdobné representativní umělecká díla atd. Jednotliví zákazníci však mají i své speciální ocenění a musím říci, že těmto lidem jsem velmi nakloněn. Je to jak říkám hodnota srdeční. Cena prostřednictvím které dokazujeme, že si vážíme svých přímých předků. Velmi rád pracuji pro klienty , kteří v určitém věku přijdou a chtějí opravit, zrestaurovat danou věc např. po prababičce či dědečkovi s úmyslem zachovat ji pro sebe, nebo darovat na památku třeba vnoučatům. Vidíte, že pro ně v danou chvíli je cena nevyčíslitelná, prostě žádné ukládání financí a zhodnocování prostřednictvím restaurování super vzácné starožitnosti . Prosté zachování vzpomínek, chcete-li rodinného stříbra pro další generace. Ale kdo ví s tímto citlivým přístupem a tokem dějin se z ní jednou opravdu super starožitnost může stát.
V dnešní spotřební společnosti a zejména u mladších generací, však tento přístup velmi schází a je nahrazován a obměňován předměty kratší užitné doby menších hodnot a často výlučně jen užitných funkcí bez výrazného projevu designu. S tím je spojena další hodnota, kterou díky tomu, že má práce je převážně rukodělná velmi uznávám a cením a tím je:
Podíl přímé ruční práce na daném předmětu. Současná společnost s sebou přináší stále větší poměr strojní výroby , naproti poměru vynaložené ruční práce. Toto ať chceme či nechceme je nezvratitelný fakt . Bráníme se sice tím, že si necháváme do svých interiérů a exteriérů vyrábět věci na míru, na zakázku a ty jsou také často poznamenány prvky mechanizace až automatizace.Originalita chcete-li předmět aspirující na budoucí starožitnost je bezesporu tvořena zejména v oblasti solitérních výtvorů z produkce různých současných umělců daných odvětví např. malířství, sochařství aj. V nábytkářském průmyslu k tomu bezesporu již řadu desetiletí patří originální tvorba předních bytových, stavebních, designových architektů a návrhářů. Starožitnosti v podobě funkčních užitných předmětů minulosti s vysokou mírou podílu ruční práce se ze společnosti bohužel vytrácejí a není to zpravidla prostě běžným opotřebováním, ale je to také tím, že ztrácíme úctu k minulosti neseme si tedy svůj podíl viny.
Važme si rukodělné práce minulosti, nikdo nám ji nevrátí a věřte je to také hodnota.



2. Bylo období, kdy kulminoval zájem o secesi, pak Art deco, brusel. Platí, že „starožitnost“ je předmět starý sto let a více, nebo už ne? A platí, že to, co je právě „v módě“, má vyšší cenu?


No jistě to co je právě v módě má vyšší cenu . To platí a platit bude pokud člověk bude člověkem. Pokud se to týká starožitností není to tak jednoznačné. Po sametové revoluci se třeba držel kromě Vámi zmíněných stylů také velmi např. měšťanský nábytek Biedermeier.
Nyní se nedá říci mluvím li za historický nábytek, který právě vévodí. Jsou různé požadavky a různá přání co se týká stylů a také vkusu.
V posledních letech zaznamenávám s tímto však dva nové trendy :
První: Jak jistě víme v současných domácnostech dneška vévodí aktuálně tzv..designový nábytek. Vyznačující se strohostí linií a křivek, často přísnou funkčností bez význačných zdobných prvků, vyráběný ze současných aglomerovaných materiálů s důrazem, zejména u dražších verzí , na kvalitu povrchu . Do takto přísně zařízeného interiéru je zpravidla vložen např.jeden nebo malé množství starého – starožitného nábytku v podobě třeba psacího stolu či vitríny. Pečlivě vybraný styl jako solitér se stává vhodnou prvkem pro upoutání pozornosti a reakcí proti stávajícímu zařízenému stylu pro vytříbení smyslů a fantazií vlastníků a případných návštěv. Musím říci že, takováto starší věc nebo starožitnost pak opravdu tomuto interiéru vévodí a upoutá pozornost. Přirovnal bych to například k výstavě, kde na stěnách visí spoustu obrazů jednoho autora a on dovolil příteli sochaři umístit do prostoru jednu plastiku.
Druhý : V současné době se mnohá rodina, převážně z ekonomických důvodů, rozhoduje, zda držet více domácností ve správě. Klasický případ je držení bytu – zpravidla žití ve městě a naproti tomu domek či chalupa na venkově třeba po rodičích. Dochází k podstatnému rozhodnutí zda zůstat, nebo odstěhovat se na venkov. Důležitou úlohu v tomto hraje průměrný věk dané rodiny postavení v zaměstnání a kariéra v případě dětí – školství. Dojde-li však k této migraci a případnému odprodeji jedné z nemovitostí, dochází tím k rozsáhlé revizi věcí movitých u obou domácností. V té chvíli na řadu přijdou různá dilemata co opustit, čeho se zbavit a co ponechat. V této chvíli se u části naší populace opět rodí vztah k hodnotám minulosti a tito si zvolenou domácnost znovu částečně nebo zcela vybavují zejména předměty , zpravidla nábytkem svých předků. V tomto období dochází k celkové repasi nebo restaurování těchto předmětů pro znovuobnovení funkce a povrchu, případně je-li to možné přizpůsobení – úpravě pro zvolený interiér.
Dalším, neméně důležitým aspektem proč dochází ke slučování movitých věcí v domácnosti je bohužel činnost kriminální, kde jsme si vědomi hodnot, které vlastníme a raději v rámci jisté osobní ochrany je slučujeme tam kde přebýváme převážně většinu roku .
Trend módy je a bude velmi rozličný a kolísavý, ale vy rozhodně nic nezkazíte vložením řemeslně-uměleckého prvku z minulosti do interiéru. Pokud na to nemáte vlastní um a chcete výše uvedené body realizovat , poraďte se s odborníkem, třeba bytovým architektem, věřím že Vám vyjde vstříc.



3. Liší se péče a zacházení s barokní komodou od třeba kubistického stolku? Hraje roli materiál?


Péče se v podstatě neliší je však nutno dodržovat tyto základní podmínky: Budeme li mluvit o materiálech dřevěných , tak dřevo ať se nám to nezdá je po zpracování stále živý materiál . Jeho život po zpracování je aktivní na mikroskopické mezibuněčné a také makroskopické úrovni struktury vlastní hmoty dřeva. Tento stav je patrný zejména pozvolným rozměrovým pohybem jednotlivých dřevěných dílů, za významné podpory převážně vzdušné vlhkosti a celkových klimatických podmínek v daném prostoru užívání. Mimo toto samozřejmě další roli hraje technologická a řemeslná úroveň zpracovaného předmětu .
U starožitného nábytku dbejme především :
O vzdušnou vlhkost. Snažme se celoročně zachovat relativní vlhkost prostředí okolo 50-55% Rv, která je také zdravá pro naše žití. Nábytek je v tomto prostředí relativně ve stabilizovaném stavu, zpravidla nesesychá ani nebobtná (nesmršťuje se ani nenabývá na objemu)
Pravidelně krátce větrejme . Při např. rekonstrukcích objektů dochází často k dočasnému přemístění nábytku ven, či do otevřených prostor. Zde hrozí v zimě zejména v mrazu (relativní vlhkost je velmi nízká) k sesychání a praskání zejména na povrchu nábytku.
Ve zbytku roku zejména v deštivém a mlžném období (relativní vlhkost vysoká ) k bobtnání, tedy narůstání objemu korpusu projevující se nefunkčností pohyblivých částí nábytku a uvolňování základních konstrukčních spojů, také tvorbě plísní.Přitom bývá pravidlem, že když se tento předmět vrací zpět na místo a tím také do prostoru stabilizační vlhkosti, Rv mu klesá a on se ale zpravidla nedostává zpět do svého původního stavu. Následným sesycháním dochází ke značné destrukci konstrukčních spojů i okrasných ploch !
U staršího nábytku, jehož povrch je dělán původními recepturami dále hrozí vlivem opakovaného intenzivního slunečního svitu k oslepnutí laku a ztrátě pohledu kresby dřeva na povrchu, dále k drobným trhlinkám, které naruší celistvost povrchové úpravy. Pečlivě zvolte tedy umístění daného předmětu v interiéru
Nejméně jednou do roka kontrolujte nepohledové plochy nábytku. U skříňového nábytku především záda , dna pohledem od země. nohy atd. Kromě toho, že zde můžete také zjistit nežádoucí pohyb dřeva (výše uvedeno) Tak realizujete prevenci proti dřevokaznému hmyzu, který často napadá předměty právě na těchto plochách.
Vyvarujte se mokrých koleček od šálků kávy a čaje nebo přelitých květin. Nezdá se to, ale oprava těchto defektů bývá velmi náročná
Nábytek ošetřujte pokud možno jen suchým hadrem, pro oživení používejte přípravky k tomu speciálně určené. Příkladně s emulzí včelího vosku jen nepatrně na hadřík.



4. Zvýší vždy restaurování cenu předmětu tak, že se tato investice vyplatí?

Restaurování předmětu vždy zvýší cenu, chcete-li hodnotu daného předmětu, pro výraz „vyplatí“ je různá odpověď. V úvodní otázce je na to zcela odpovězeno, každý člověk má jiné pohnutky proč zachovat starou věc, od těch ekonomických často representativních , přes jenom užívací v každodenním životě až po ty zmíněné srdeční a nostalgické- inu vyberte si. Mějte na paměti že historii nezastavíte a co je dnes pro vás k nepotřebě zítra může byt v jiném postavení.



5. Jde odhadnout cena restaurátorské práce (předmětu samotného) jen podle fotografie? Co bych měl mýt pro jednání s restaurátorem předem připraveno.

To je velmi důležitá otázka. Dnes jsou lidé zvyklí sednout k internetu a udělat si svá malá výběrová řízení tím že osloví někoho a několik z nás co máme podobný obor s textem Mám stůl po babičce za kolik mi ho opravíte ? Absolutně špatně prosím Vás. Je to ztráta času a případné vynaložené opětovné snahy. Zde je 0% realizací. Vaše věci stále ještě bývají pouhými originály od řemeslníků, nebo z malosériových výrob malých manufaktur let minulých . Každá věc má jinou technologii výroby, převážně z masivního materiálu různých dřev, tvaru konstrukčních spojů často v kombinaci s kovy, porcelánem, slonovinou, perletí aj. Na každém z těchto předmětů je vepsán jiný podíl ruční práce čím starší tím větší. A co je důležité každý tento dávný výrobek je k dnešnímu dni v různém technickém stavu a co víc ve vašich očích se tato věc může zdát v lepším stavu než je ve skutečnosti a naopak. a pokud se jedná už o starší kus či starožitnost je třeba navrhnou a věc opravovat v souladu s restaurátorským kodexem tak, aby věc byla zhodnocena do let dalších.
Ve státním sektoru je věc zpravidla daná a podléhá různým konkurzům, výběrovým řízením obálkovým metodám atd. O průběhu výsledků a podmínek těchto jednání by se dala napsat další kniha a pořád ještě neděláte v té chvíli fyzicky na vlastní práci.
V soukromém sektoru by se to zdálo jiné, ale ledacos je okoukáno od toho státního. Jen s tím rozdílem , že se zpravidla jedná o menší zakázky a nerozhodnost a váhavost případného zákazníka bývá bolestivá na obou stranách. Já osobně musím vždy nabít vědomí ,že klient opravdu věc chce opravit , zrestaurovat. Nejjednodušší bývá, že po tel. domluvě, je věc odvezena a po zákroku vrácena zpět. Nebo mě někdo navštíví předem připraven a po rozumném jednání odchází s tím že ho navštívím k podrobnému ohledání dané věci, nebo si věc rovnou přiveze, případně pro ní zajedu , dle rozsahu i spediční služba.


Chcete-li však začít víceméně anonymně emailem, dopisem nebo telefonem, tak v prvních krocích ,stojíte-li opravdu o nějaké to restaurování dbejte na tyto zásady:
Začnete-li v úvodu emailu dopisu či telefonu větou ,,Mám stůl po babičce za kolik mi ho opravíte ?“ a čekáte verdikt – slušný řemeslník Vám na to neodpoví i případně stanovený finanční rozsah od-do vycházející z praxe oprav tohoto určitého druhu je v tomto samém úvodu zavádějící Restaurátorovi by jste měli sdělit v prvé řadě o jaký typ nábytku se jedná, jaké funkce v minulosti plnil, pokud to víte v jaké době byl vytvořen a jakého stylu, jak dlouho nebo po kom ho máte
Vlastními slovy v jakém technickém stavu se nyní nachází a v jakém prostředí, případně pokud jste ho právě převezly tak v jakém prostředí se v minulosti delší dobu nacházel. To samozřejmě neplatí pro právě zakoupený kus z druhé ruky ,bazaru či starožitností, kde se původ zpravidla neví, ale každá indicie dobrá a Vás by měl z vlastního zájmu původ zajímat. Možná také sami při ohledání zjistíte, zda je předmět napaden dřevokazným hmyzem nebo plísněmi.
Restaurátorovi dále sdělíte co zamýšlíte, aby bylo s předmětem uděláno, např. Kompletní restaurování , renovace, lokální opravy atd. Pro urychlení jednání a pokud je to ve Vašich možnostech dodejte nějakou Vaši fotodokumentaci, kde jsou jasně zachyceny fotky celkového kusu a k tomu případně přidat další foto detailů nejpostiženějších míst na tomto předmětu.
V neposlední řadě nezapomeňte v jakém časovém horizontu si přejete věc realizovat.
Restaurátor poté co od Vás obdrží tyto údaje se Vás zpravidla zeptá na pár technických dotazů vyplívajících z dané situace. Pokud je mu věc jasná navrhne postup restaurování, pokud to nestačí smluví si s Vámi schůzku přímo u předmětu, kde navrhne jasný a podrobný postup opravy,je možné že Vám doporučí jiný postup oprav než bylo původně zamýšleno (restaurování , renovace, lokální opravy atd.) to proto aby se věc jen částečným zásahem místo např. globálního restaurování spíše neznehodnocovala. Zná tedy technologické postupy oprav a na požádání by měl být schopen vám daný problém do detailu objasnit. Domluví si s Vámi možnost dopravy pokud je věc mobilní nebo demontovatelná. V prostoru určitého času Vám sdělí cenovou rozvahu, kterou stanovuje na základě zjištěných faktů. Zpravidla bývá v určitém rozsahu od-do určité částky, je třeba toto respektovat neboť se jedná o výhradně ruční práci na originálním kusu a neexistuje na to žádná současná norma. Vše záleží na schopnostech a umu daného restaurátora jak si z věcí poradí. V neposlední řadě Vám také sdělí přibližný termín možné realizace vyplívající z harmonogramu zakázek zadaných před již Vámi a také z míry obtížnosti v závislosti na čase při restaurování vašeho předmětu. Někteří Vám mohou nabídnout rovněž službu fotodokumentace zachycující předmět před v průběhu a po restaurování s případnou restaurátorskou zprávou, kde Vám v závěru doporučí nejlepší možné řešení pro další údržbu pro léta budoucí. Vše vyslechnete a rozhodujte.
Závěrem snad – je doba, kdy se „honíme“ za nejlepší, tedy nejmenší cenou a myslíme si že tím ušetříme . Možná to platí, když se ženeme třeba za koupí pračky jednoho typu, kde srovnáváme stejná kritéria a výkonnostní třídy. U restaurátorů je to jinak opravují a tím i prodávají do jisté míry originalitu tak je prosím poslouchejte co za své peníze vlastně dostáváte.



6. Co dělat když odkládám restaurování na dobu pozdější?

Velmi aktuální otázka. Mnoho lidí a rodin si myslí, že odkladem restaurování daného předmětu u kterých jsou si vědomi, že jde o cennost, nebo třeba o rodinnou památku „rodinné stříbro“ jak se říká se věc vyřeší . Nebudu zde uvádět příklady a důvody proč dochází k odkladům všichni je jistě známe.
Chci se na věc podívat z druhé stránky. Z mých zkušeností vyplívá, že dobře a slušně užívaná starožitnost zdaleka nepotřebuje po létech takové restaurátorské zásahy, jako například ta, kterou generačně odložíte kamsi na půdu nebo do stodoly, na chalupu, která se tolik nebo zcela neužívá. Platí vždy platilo, že nejlepší ochrana, údržba, chcete-li konzervace je stálé užívání, z tohoto po čase zpravidla bývají opravy převážně mechanické, pojezdy zásuvek, pohyblivost dvířek, stav nohou, drobné oděrky a vady v okrasné ploše. Výjimkou zde bývá sedací někdy lehací nábytek, který je namáhán v konstrukčních spojích převážně naší váhou a často nesprávným užíváním.
Naproti tomu má-li předmět určitou pauzu užívání je někde delší dobu v klidu a působí na něj zhoršené klimatické podmínky, můžete ve většině případů počítat s tektonickou destrukcí vlastního korpusu, projevující se uvolněním základních konstrukčních spojů, drobnými až rozsáhlými trhlinami v pohledových a nepohledových plochách, které často také ovlivní nefunkčnost mechanických částí .Dále celkové destrukce pohledových ploch. V tomto stavu se také projevuje častější výskyt napadení dřevokazným hmyzem, a plísněmi.
Většina plísní začíná v nevětraných , delší dobu uzavřených prostorách, při zvýšené až vysoké relativní vlhkosti ! Dřevokazný hmyz, zpravidla napadá dřevěné předměty v obou uvedených příkladech , při užívání ho objevíte, ale v klidovém – odloženém nekontrolovaném stavu předmětu je to často jeho pastva. A nemylte se ! U nejznámějších červotočů stačí že na povrchu uvidíte občas nějakou dírku, zatímco vevnitř v masivu dřeva bývá struktura tak tektonicky narušena, že je často pevnostně mechanicky narušen daný díl, či celý předmět. Jeho devastace spletí chodbiček vevnitř má často podobu „upečeného perníku“. ( Jeho likvidace u předmětů mobilních dnes není žádný problém Konzervační ozařovací pracoviště Roztoky u Prahy případná prevence proti dalšímu napadení v podobě přípravků dodávaných na náš trh, zde se ale vždy poraďte s odborníkem restaurátorem předem!)
Pokud tedy daný předmět nemáte permanentně v užívání, zajistěte mu dobré klimatické podmínky včetně zmíněné relativní vlhkosti, v tomto umožněte občasné krátké větrání, nechte ho volně v prostoru aby dýchal (nebalte ho do plastů), zajistěte pravidelnou kontrolu stavu předmětu, jeho mechanické funkčnosti, kontroly povrchů.
Závěrem z hlediska předmětu samotného pokud Vám na něm záleží se odkladem restaurování nic nevyřeší, dáte-li v budoucnu věc na opravu , může se Vám stát, že předmět bude v horším stavu než před léty, budete nuceni vynaložit více prostředků adekvátních k té určité době než nyní. Odkladem na dobu budoucí se též nové generace učí nemít k těmto věcem vztah, více propadají spotřebnímu užívaní podobného sortimentu v podobě velkosériových výrob s krátkou dobou životnosti, zatímco tam někde ve skladu garáži či na chalupě je předmět, který by ruční výrobou dneska už nikdo třeba ani nezaplatil.



Michal Jiskra